Zákaz krmení bez regulace: tři případy, žádné posouzení orgánu, pokastrační péče bez nositele

Analýza srovnává tři případy, které MPOZ zdokumentovalo na základě žádostí podle zákona č. 106/1999 Sb.: areál porodnice U Apolináře Všeobecné fakultní nemocnice v Praze (VFN), město Nový Bor v Libereckém kraji a Domov pro seniory Nezdenice ve Zlínském kraji. Jde o tři různé typy subjektů – státní nemocnici, obec a příspěvkovou organizaci – ve třech krajích. Podrobnosti a zdrojové dokumenty jsou u jednotlivých případů:

• Zákaz krmení „Apolinářek“ schovává VFN za interní předpis, zdravotní rizika nedoložila vůbec (2. 9. 2026)
• Nový Bor vyzval k odstranění krmných míst kvůli kočičímu moru. Veterinární správa o nákaze nevěděla. (8. 8. 2026)
• Zákaz krmení koček v Domově pro seniory Nezdenice: podklady od hygieny organizace nemá, dohoda se spolkem byla ústní (23. 10. 2026)

Srovnání

Společný vzorec

• Zdůvodnění, které k datu opatření nikdo neposoudil. Všechny tři subjekty opatření opírají o zdraví nebo hygienu. Orgán, který by riziko posoudil, k datu opatření nic nevydal. VFN si vyjádření hygienické stanice vyžádala téměř dva roky po zákazu; vyjádření vyjmenovává nemoci přenosné z koček na člověka, ale stav v areálu neposuzuje. V Novém Boru se veterinární správa o nákaze, kterou město uvedlo jako důvod, dozvěděla až z žádosti o informace; panleukopenie navíc není nebezpečnou nákazou a do režimu veterinárních opatření nespadá. V Nezdenicích organizace nemá podklad od žádného orgánu ani evidovanou stížnost.
• Žádné z opatření nezavazuje veřejnost, vykonává se vůči všem. Pracovní řád VFN podle nemocnice zavazuje výlučně zaměstnance a cedule, která se obrací na každého, odkazuje na vyhlášku o veřejných prostranstvích, pod kterou oplocený areál nespadá. Výzva Nového Boru byla prohlášením vedení. V Nezdenicích organizace neuvádí, který dokument je vydáním zákazu. Ve všech třech případech se přesto opatření prosazuje fyzicky: odstraněním zázemí, krmných míst nebo misek.
• Omezení potravy bez navazující regulace a bez znalosti rozsahu. Kontrolovaný odchyt a kastrace se v žádném z případů k datu zdroje soustavně neprovádějí. Ve VFN kontrolovaný režim péče zanikl a nemocnice žádá o odchyt magistrát, který na cizích pozemcích neodchytává. Nový Bor má kastrační program s rozpočtem, ale bez úspěšného odchytu. V Nezdenicích kastraci zajistil spolek. Žádný ze subjektů neuvádí, kolik koček opatření týká: VFN počet nezná, Nový Bor neeviduje krmná místa, Nezdenice počty neuvádějí.
• Pokastrační péče se přesouvá za plot. VFN i Nezdenice uvádějí, že činnost spolku jen tolerovaly nebo vzaly na vědomí, smlouvu nemají; Nezdenice výslovně, že spolek pomáhal kočkám, ne Domovu. Obě instituce zároveň odmítají krmení ve svém areálu a jako řešení uvádějí krmné místo na sousedním pozemku: VFN na pozemcích Přírodovědecké fakulty UK, Nezdenice na obecním pozemku za plotem. Ani jedno k datu zdroje nevzniklo. Jediný subjekt, který s krmiči začal spolupracovat, je obec, tedy Nový Bor.
• Nikdo nad nimi věc nepřevzal. Ministerstvo zdravotnictví jako zřizovatel VFN stanovisko ani pokyn nevydalo a metodiku pro toulavá zvířata v areálech svých organizací nemá. Zřizovatele DS Nezdenice ředitelka informovala jen telefonicky. Veterinární správa v Novém Boru k panleukopenii působnost nemá. Instituce si odpovědnost předávají: nemocnice chovatelem není, magistrát na cizích pozemcích neodchytává, městská část nabízí dotace, o které nikdo nežádá.

Co z toho plyne

Zákon na ochranu zvířat v § 5 odst. 2 písm. g) vymezuje regulaci populace jako soubor soustavných preventivních opatření, zejména omezení nepřirozené nabídky potravy a možností rozmnožování. Omezení potravy je jednou složkou regulace, ne regulací samotnou. Ve všech třech případech se provádí jen tato složka.

Doporučení Ústřední komise pro ochranu zvířat z roku 2004 řadí omezení potravy mezi preventivní opatření, která mají odchytu předcházet, ne ho nahradit; jádrem regulace je podle něj odchyt, kastrace a pokud možno návrat na původní teritorium. Ministerstvo zemědělství ve vyjádření z roku 2023 doporučuje zdivočelé kočky po kastraci vracet na původní lokalitu. Pokud návrat z hygienického hlediska možný není, předpokládá doporučení, že objednatel odchytu uvede předpis, který ho vylučuje. Takový předpis neuvádí ani jedna z institucí.

Obec má k regulaci nástroje podle § 13b zákona na ochranu zvířat a Nový Bor je využívá, zatím bez výsledku. Instituce, na jejichž pozemcích kolonie žijí, žádný takový rámec nemají: kastraci zajistí spolek, ale za kočky po návratu neodpovídá nikdo. Péče o ně na cizím pozemku stojí na souhlasu vlastníka, který jej může vzít zpět, jak ukazují VFN i Nezdenice. Ani u obcí návrat na původní lokalitu není běžný: uvedlo ho jen 76 ze 420 obcí (18 %), zatímco 64 % obcí kočky neodchytává ani nevypouští. Zda je po návratu zajištěna péče, údaj neříká (Data pro kočky).

Sněmovní tisk 174

Tisk 174 ukládá obcím zajistit a hradit kastraci opuštěných koček a koček bez pána. Kdo zajistí péči o kočky po návratu, neupravuje. Pozměňovací návrh L. Šafránkové a dalších z 16. 10. 2026 k § 13b odst. 3 umožňuje vypustit kastrovanou kočku vedle místa původního výskytu i na „jiné vhodné místo“. Kdo vhodnost posoudí a zda musí být na novém místě zajištěna péče, neurčuje (Kastrační povinnost obcí míří do druhého čtení). Situace, kdy vlastník pozemku návrat a krmení odmítne, tak zůstává neřešená i ve znění novely; „jiné vhodné místo“ odpovídá tomu, co VFN i Nezdenice navrhují – přesunu za plot –, aniž by kdokoli odpovídal za to, že tam péče vznikne.

Zjištění je součástí bodu Pokastrační péče v přehledu Mezery a návrhy.