Za týrání zvířete zaplatíte v Česku pět tisíc. Nebo nic. Podle toho, jak se úředník vyspí

Pak přijde zlá neziskovka, natočí to, veterinární správa zvedne obočí a pošle podnět na úřady. Máte strach? Ale prosím vás. Vždyť žijeme v Česku!

Časová shoda, které si nikdo nevšimne

V uplynulých dvou týdnech se sešly tři zásadní události, které by za standardních podmínek vedly k okamžité systémové změně. Právě vůči systémovým změnám je však náš systém dokonale imunní.

• Spolek Zvířata nejíme zveřejnil nové šokující videozáběry z jatek v Albeři.
• MPOZ dokončil analýzu výsledků 15 uzavřených řízení ze záběrů z velkochovů zveřejněných v letech 2023–2024.
• V Poslanecké sněmovně se zrovna projednávají novely na ochranu zvířat a trestního zákoníku a naši politici se v médiích opět hrdě prsí tím, jak s tyrany zatočí.

Máme tu čerstvé týrání, politické sliby a tvrdá data o tom, jak ty slavné tresty v realitě dopadají. Propojily se ideální nitky k tomu, aby se konečně začalo něco dít. Výsledek? Vůbec žádný.

Celá slavná politická debata o zpřísňování trestů totiž probíhá v naprostém vakuu. Na jedné straně stojí politici, kteří sbírají levné body, na druhé straně úředníci v regionech, kterým jsou slavnostní řeči z Prahy úplně ukradené. Politikům se to vyplácí: za slib přísnějších paragrafů sklízejí na sociálních sítích potlesk a srdíčka. Že ty paragrafy v praxi nikdo nevymáhá? To nevadí, budou další volby!

Zákony na maximu, sankce na minimu, tyrani v klidu

Naši zákonodárci strašně rádi ukazují ramena. V roce 2020 slavnostně zvedli horní hranici pokut za týrání zvířat pro firmy až na tři miliony korun. Jenže české úřady (tzv. obce s rozšířenou působností) maximální výše pokut příliš nezajímají, protože operují výhradně u jejich spodní hranice.

Podle celorepublikové analýzy přestupků MPOZ polovina všech uložených pokut fyzickým osobám za týrání zvířat v Česku nepřesáhne 5 000 Kč, u právnických a podnikajících osob 15 000 Kč. A analýza řízení z velkochovů to potvrzuje - osm pokut uplatněných vůči chovatelům jako firmám se pohybovalo mezi 2 000 a 15 000 Kč. Patnáct tisíc z maxima tří milionů! To je celých 0,5 % maxima. To už není ani symbolické plácnutí přes prsty, to je spíš spropitné pro úředníky za to, že museli kvůli nějakým kravám papírovat.

Tak například Magistrát v Ostravě napálil firmě pokutu u spodní hranice s dojemným odůvodněním, že chovatel u nich ještě nebyl trestán – a to v tom samém rozhodnutí, kde jeho jednání označil za úmyslné. Úmyslné týrání? Nevadí, poprvé odpouštíme, tady máte účet na pár tisíc a jedeme dál. Ve Žďáru nad Sázavou pro jistotu uložili pokutu 10 500 Kč – zákon totiž přímo přikazuje u přestupku na více zvířatech jít nad deset tisíc. Splněno o pětistovku, spokojenost na všech stranách.

Ruleta na úřadech: Kdo je dneska viník?

Pokud si myslíte, že v českém právním státě platí „stejný čin = stejný trest“, jste roztomile naivní. Když dva dělají totéž, není to totéž. A když to dělají na stejném úřadě, je to teprve ta správná zábava.

Vezměme si Městský úřad v Třebíči:

Případ A (ZD Stařeč): Zaměstnanci prohánějí krávy na dojírnu dost drsným způsobem. Úřad uzná vinným družstvo jako právnickou osobu a udělí pokutu 10 000 Kč. Zákon přitom v § 27a odst. 21 stanoví, že za přestupek na dvou nebo více zvířatech se uloží pokuta vyšší než 10 000 Kč; výrok příkazu počet zvířat neuvádí, odůvodnění mluví o nejméně deseti kusech a ustanovení příkaz nezmiňuje.

Případ B (ZD Kouty): O sedm týdnů později řeší tentýž úřad případ dojnice, kterou zaměstnanci nechali po porodu tři dny ležet v bolestech, mezitím ji občas nabrali bagrem nebo zvedli pánevním zvedákem. Veterinární správa jasně uzavřela, že chovatel se dopustil týrání. Co udělal třebíčský úřad? S agrofirmou řízení vůbec nezahájil a čtyřem zaměstnancům rozdal napomenutí.

Jenže kauza Kouty ukazuje ještě mnohem bizarnější dotační fintu. Člověk by si myslel, že když firma nechá zvíře tři dny trpět a pak ho nabírá bagrem, stát jí hned zatne dotační tipec. Podle registru příjemců dotací v roce 2024 přiteklo Zemědělskému družstvu Kouty celkem 13 321 535 Kč. Šéf krajské veterinární správy ale sám potvrdil, že dotační postih se nekonal. Podle nařízení vlády je totiž podmínka ošetření splněna „včasným zásahem a veterinárním ošetřením“. To, že zvíře nesmíte týrat, v dotační tabulce není.

A co takhle kouzelná obhajoba zvaná liberace? Tedy „my za nic nemůžeme, my je proškolili“. Ve Valašském Meziříčí to prošlo družstvu ZOD Lešná, protože dotyčný pracovník byl z agentury a měl na to papír. O dva měsíce dříve u firmy KELEČSKA a.s. ale stejný úřad liberaci neuznal, protože zootechnička nechala zaměstnance vesele dál používat elektrický pohaněč. V Nošovicích zase družstvo omilostnili, protože sice měli elektrický pohaněč volně přístupný a bez zámku, ale hezky zaměstnance proškolili a v čekárně měli kamery. Že na noční směně, kdy zaměstnanec krávy tím pohaněčem bil? Smůla, firma je z obliga.

Chcete spravedlnost? Zkuste raději sportku

Korunu všemu nasazuje trestní větev. Ze všech šestnácti kauz skončil u soudu jediný případ. Ošetřovatelka v Suchdole nad Odrou dostala za kopání do novorozeného telete peněžitý trest 36 000 Kč. Vtipné na tom je, že řadová zaměstnankyně dostala vyšší trest než kterákoli z osmi agrobaronských firem v přestupkovém řízení. Zákaz chovu ani jiný zákaz jí soud neuložil, takže nic nebrání tomu, aby se o telata starala u dalšího chovatele.

A pak jsou tu podmíněné tresty. O nich se vedou vášnivé debaty, jestli má tyran jít sedět, nebo ne. Mnohem méně se řeší, jestli si smí pořídit další zvíře. Ministr spravedlnosti se sice aktivně angažuje v individuálních kauzách týraných psů, návrh, aby se zákaz chovu u těchto trestných činů ukládal povinně, ovšem jeho ministerstvo odmítlo.

A pokud byste snad chtěli vědět, jak moc se v Česku celkově tyhle věci trestají, máte smůlu. Státní veterinární správa sice zrovna utrácí desítky milionů za rozvoj svého informačního systému, ale ukládané sankce v oblasti ochrany zvířat se nikde centrálně neevidují. Na návrh, aby tato evidence byla povinná, Ministerstvo zemědělství v zákonné lhůtě pro jistotu vůbec neodpovědělo. Co oči nevidí, rozpočet nebolí.

Ponaučení na závěr?

Pokud chcete v České republice týrat dobytek, rozhodně to nedělejte jako chudák ošetřovatelka na vlastní pěst. Založte si na to firmu, nechte zaměstnance podepsat papír o školení, a kdyby na vás přišli, hoďte to na ně. Dokud se nezmění pravidla hry, mohou se politici chlubit novelami, jak chtějí. Vy v nejhorším zaplatíte patnáct tisíc a dotační miliony zůstanou díky jednomu telefonátu veterináři v bezpečí. A to se vyplatí!