Za tři roky 16 milionů, zpět 210 tisíc. Vymahatelnost nákladů na náhradní péči novela neřeší

Iniciativa útulků pod názvem Pusť je domů sbírá podpisy pod dva požadavky: aby zvíře odebrané z týrání nebo množírny nemuselo čekat v útulku do konce řízení a aby náklady na jeho péči nesl ten, komu bylo odebráno.

Obojí je obsahem sněmovního tisku 174, který je právě ve výborech Poslanecké sněmovny. Ministerstvo zemědělství přitom pro iRozhlas uvedlo, že podstatná část toho, oč se žádá, je možná už podle platného zákona. Data, která ministerstvo poskytlo na žádost o informace, ukazují, jak to v praxi vypadá.

Co říká ministerstvo

Podle slov mluvčího ministerstva zemědělství může zvíře propadnout státu už dnes, nezaplatí-li jeho majitel náklady spojené s péčí do tří měsíců. A dále: „Týraná zvířata nemusí být umístěna v předběžné náhradní péči po celou dobu řízení o přestupku nebo po celou dobu probíhajícího trestního řízení, nicméně z důvodu sjednocení praxe a jednoznačnosti právní úpravy bude tento návrh zahrnut i do novely zákona na ochranu zvířat proti týrání."

Tříměsíční lhůta v zákoně skutečně je — § 28a odst. 6. Váže se ale na náhradní péči jako zvláštní opatření. Kampaň i útulky mluví o něčem jiném: o zvířatech v předběžné náhradní péči, odebraných hned při zásahu, dokud řízení teprve běží. A tam obdobný mechanismus není. § 28c řeší jen náhradu nákladů a v odstavci 2 výslovně stanoví, že před skončením řízení úřad zvíře obviněnému nevydá.

Co novela mění

Právě do § 28c novela vkládá nové odstavce 6 až 8. Osoba, které byla nařízena předběžná náhradní péče, by platila zálohu na náklady obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností. Rozhodnutí o záloze může být prvním úkonem v řízení, odvolání proti němu nemá odkladný účinek a úřad je má vydat do dvou měsíců od nařízení předběžné péče. Nezaplatí-li osoba do třiceti dnů od doručení, nebo zaplatí-li jen zčásti, může úřad samostatným výrokem rozhodnout, že se zvíře stává vlastnictvím státu; není-li zvíře její, může rozhodnout o zabrání podle § 27c odst. 3 až 5.

Změna je tedy trojí: mechanismus se posouvá do dřívější fáze řízení, splatnost ze zpětné úhrady na zálohu placenou dopředu a lhůta ze tří měsíců na třicet dnů. Druhá změna je v § 28a odst. 8, který nově výslovně dovoluje vydat rozhodnutí o zvláštním opatření před skončením řízení.

Co ukazují čísla

Ministerstvo hradí obecním úřadům účelně vynaložené náklady tam, kde u jednoho chovatele přesáhnou 200 000 korun (§ 28d). Na žádost o informace uvedlo tato data za roky 2023 až 2025.

Obdrželo 19 žádostí — šest, šest a sedm. Vyplatilo 4 162 384 Kč, 4 808 230 Kč a 7 471 217 Kč, celkem přes 16,4 milionu. Objem tedy za dva roky vzrostl o osmdesát procent, přestože počet žádostí zůstal stejný. Průměr na jeden případ se zvedl ze 694 tisíc na 1,07 milionu korun.

Dvě čísla z odpovědi stojí za pozornost zvlášť.

První: z 19 žádostí se osmnáct týkalo předběžné náhradní péče a jediná zvláštního opatření. Peníze i zvířata tedy uvíznou přesně ve fázi, pro kterou platný zákon žádnou cestu k propadnutí státu nemá. Postup podle § 28a odst. 6, na který mluvčí odkazoval, se v těchto případech za tři roky objevil jednou.

Druhé: ministerstvo uvádí, že náhradu vyplacených nákladů požaduje po odsouzených osobách ve všech případech. Uhrazeno mu z toho bylo 210 851 Kč. Proti více než 16 milionům vyplaceným je to zhruba jedno procento. Částka je v odpovědi uvedena jako dosud uhrazená, bez rozpisu podle let, takže poměr je orientační.

To je odpověď na druhý požadavek kampaně. „Náklady plně na vrub člověka, kterému bylo zvíře odebráno" dnes neplatí — ne proto, že by to stát nezkoušel, ale protože z většiny takových lidí není co vymoci. Záloha placená dopředu na tom sama o sobě nic nezmění; kdo nezaplatí, přijde o zvíře, a účet zůstane státu.

Návrh se nedotýká ani hranice 200 000 korun, od které se ministerstvo na nákladech podílí. Pod ní je nese obec sama a v žádné statistice se neobjeví. Ilustruje to srovnání s analýzou Státní veterinární správy: v roce 2025 byla náhradní péče podle § 28a odst. 1 písm. a) realizována v 74 případech u 737 zvířat, ale k ministerstvu se za celé tři roky dostala jediná žádost o úhradu nákladů zvláštního opatření.

Zbývá jedna otázka, na kterou z centrální úrovně odpověď není. Jak dlouho trvá, než peníze dorazí, ministerstvo neví — statistiku doby posuzování žádostí nevede.

Kde se kampaň a návrh rozcházejí

Kampaň mluví o rozhodování v nejlepším zájmu zvířete. Návrh takové kritérium nezavádí. Zavádí ekonomickou páku.

O tom, jestli pes zůstane v kotci další rok, nerozhodne posouzení, co je pro něj lepší, ale to, jestli jeho chovatel zaplatí. Zaplatí-li zálohu, zůstává vlastníkem a zvíře čeká dál — i kdyby bylo zřejmé, že se k němu nikdy nemá vrátit. Nejde přitom o novinku: ani platný zákon nezná cestu, jak zvíře uvolnit proto, že je to pro ně lepší. Zná jen tu přes nezaplacené náklady. Novela ji zrychluje, princip nemění.

Co si z toho vzít

Požadavky kampaně jsou věcné a míří na skutečný problém. Rozhoduje se o nich ve výborech Poslanecké sněmovny, u konkrétního tisku, ze kterého mohou dotčené odstavce vypadnout.

Data ale ukazují, že u nákladů jde o víc než o rychlost. Stát dnes vyplácí miliony a vymáhá z nich zlomek. Zrychlení řízení pomůže zvířatům, která se dřív dostanou do nových rodin. Účet za jejich záchranu ale ponese dál veřejný rozpočet a útulky — na tom novela nemění nic.